PARDUBICE | Přechod ze zaměstnání na volnou nohu byl pro fotografku Michaelu Hajnovou náročný, ale nikdy svého rozhodnutí nezalitovala

PŘELOUČ, okr. Pardubice | Michaela Hajnová se věnuje produktové fotografii a vizuální komunikaci značek. Zkušenosti sbírala jako fotografka ve Vivantisu, dnes na volné noze fotí reklamní kampaně pro české i zahraniční klienty a věří, že dobrá fotografie má značkám pomáhat naplňovat jejich cíle. V podnikání si nejvíce váží důvěry klientů, kteří se k ní vracejí. Přiznává, že se většinu věcí učila za pochodu, a ukazuje, že o profesních příležitostech dnes nerozhoduje to, odkud člověk pochází, ale kvalita odvedené práce.
Odkud pocházíš?
Přelouč.
Kde teď žiješ?
Přelouč.
Další INSPIRÁTORY z Pardubicka najdete zde.
Co je na místě (v regionu), kde teď žiješ, nejlepší?
Asi nejvíc to, že tu mám rodinu a přátele. Upřímně si nemyslím, že je to region, který by mě definoval nebo byl důvodem, proč dělám svou práci. Ale je to místo, kam se po pracovních cestách ráda vracím. Oceňuju hlavně klid, který tu je, a zároveň to, že mám blízko do Pardubic i Prahy, když je potřeba.
V jakém oboru podnikáš?
Fotografie a vizuální komunikace značek.
Popiš nám trochu více svoje služby.
Fotím hlavně produkty, lifestyle a reklamní kampaně pro značky, které chtějí kvalitní a autentický vizuální obsah. Nejde mi jen o to vytvořit hezké fotografie, ale pochopit, co značka potřebuje a jaký příběh chce svým zákazníkům předat. Každá spolupráce je proto trochu jiná. Vedle fotografie se navíc zajímám o branding, marketing nebo UX/UI design, protože věřím, že dobré fotky fungují nejlépe tehdy, když jsou součástí promyšlené komunikace.
Co považuješ za svůj největší byznysový úspěch, který by mohl inspirovat ostatní podnikatele?
Asi neumím vybrat jeden konkrétní moment. Když jsem začínala, vůbec by mě nenapadlo, že ještě před třicítkou budu fotit kampaně pro české i zahraniční značky. Velkým milníkem pro mě byla první reklamní kampaň pro klienta z USA. Jako holka z Přelouče jsem si tehdy uvědomila, že pokud člověk odvádí kvalitní práci, nezáleží na tom, odkud pochází. Ještě větší radost mi ale dělá něco jiného – že se z jednorázových zakázek často stávají dlouhodobé spolupráce. Někteří klienti se ke mně pravidelně vrací už několik let, doporučují mě dál a z pracovních vztahů se často stala i přátelství. Právě jejich důvěra je pro mě tím největším potvrzením, že svou práci dělám dobře. A myslím, že právě důvěra je v podnikání ten největší úspěch, jakého může člověk dosáhnout.
Co bylo na startu podnikání vůbec to nejtěžší?
Nejtěžší bylo udělat ten první krok. Ve Vivantisu jsem pracovala jako fotografka a získala jsem tam obrovské zkušenosti – nejen s produktovou fotografií, ale i s tím, jak přemýšlet nad značkami, marketingem a tím, že fotografie by měla mít svůj účel. Přesto jsem věděla, že si jednou chci vybudovat něco vlastního. Když jsem odcházela na volnou nohu, neměla jsem jistotu pravidelného příjmu ani klientů a vlastně jsem vůbec nevěděla, jestli se fotografií dokážu uživit. Techniku jsem si pořizovala postupně z úspor a prvních zakázek. V podstatě všechno, co jsem vydělala, putovalo zpátky do techniky, vzdělávání nebo dalšího rozvoje podnikání. Nebyla to vždycky jednoduchá cesta a občas jsem si říkala, že by bylo mnohem pohodlnější mít každý měsíc jistou výplatu. Nikdy jsem ale nelitovala toho, že jsem to zkusila. Dneska si právě díky té cestě mnohem víc vážím každého klienta i každé příležitosti, která mě posunula zase o kus dál.
Ehm, proběhla na začátku tvého byznysového příběhu nějaká příprava byznys plánu nebo jsi do toho šla po hlavě?
Upřímně? Vůbec. (smích) Můj plán byl asi něco jako: zkusit to a doufat, že to vyjde. Samozřejmě jsem netušila, co všechno podnikání obnáší, takže jsem se většinu věcí učila za pochodu. A vlastně se učím pořád.
Co ti v podnikání přináší největší radost?
Asi nejvíc si vážím svobody. Ne proto, že bych měla méně práce nebo víc volna – spíš naopak. (smích) Ale proto, že mám svůj čas i směr ve vlastních rukou a můžu si budovat něco, co je opravdu moje. Podnikání není vždycky jednoduché a občas člověk pochybuje, jestli všechno dělá správně. Pak ale přijde spokojený klient, nová spolupráce nebo chvíle, kdy se zastavím a uvědomím si, jakou cestu jsem za těch pár let ušla. A přesně tyhle momenty mi vždycky připomenou, že to všechno stálo za to.
Jaké máš další podnikatelské ambice?
Mám pocit, že čím víc se učím, tím víc zjišťuju, kolik toho ještě nevím. A vlastně mě to strašně baví. Fotografie pro mě už dávno není jen o mačkání spouště. Čím dál víc mě zajímá vše okolo - jak značka funguje, jak se prezentuje a jak o svém směru přemýšlí. Do budoucna bych chtěla být klientům partnerem, který jim pomůže nejen vytvořit kvalitní fotografie, ale přemýšlet nad celou vizuální komunikací. A pokud mě tahle cesta dovede ke stále větším a zajímavějším značkám, budu jedině ráda.
Kde čerpáš pro své podnikání inspiraci?
Mám pocit, že inspiraci vlastně ani cíleně nehledám. Spíš jsem od přírody zvědavá a baví mě pozorovat svět kolem sebe. Vystudovala jsem grafický design, takže automaticky vnímám značky, reklamy, obaly nebo weby trochu jinýma očima. K tomu se neustále vzdělávám v oblastech jako je branding, marketing, UX/UI nebo umělá inteligence. Čím víc toho poznávám, tím víc mě baví přemýšlet nad tím, proč některé značky fungují a jiné ne. A právě z těchhle malých každodenních momentů čerpám inspiraci nejvíc.
Jak se ti tady v regionu podniká?
Vlastně nad tím ani moc nepřemýšlím. Nikdy jsem své podnikání neplánovala jen v rámci regionu. Od začátku jsem chtěla spolupracovat se značkami bez ohledu na to, odkud jsou. Dneska je většina komunikace online a za focením ráda cestuju, takže místo, kde žiju, pro mě nikdy nebylo překážkou.
Co bys dělala, kdybys nepodnikala?
Upřímně si myslím, že bych stejně podnikala. Jen možná v jiném oboru. Baví mě tvořit, přicházet s nápady a pořád se učit nové věci. Fotografie se postupně stala mou hlavní cestou, ale kdyby tomu tak nebylo, nejspíš bych stejně skončila u něčeho kreativního.
Co se ti za poslední rok nepovedlo?
Určitě říkat "ne". Mám pocit, že mě baví snad úplně všechno, takže mám občas tendenci sedět zadkem na několika židlích najednou. Když přijde zajímavý projekt, strašně nerada ho odmítám. Ve výsledku si ale sama přidělám práci a pak zjišťuju, že den by potřeboval mít tak 35 hodin. Poslední rok mi ukázal, že někdy je lepší jednu příležitost pustit než se snažit zvládnout úplně všechno.
Kde můžeme tvoje podnikání sledovat?
Web: hajnova.cz, Instagram: michaelahajn/.

Kamil Kavka