ZLÍN | Tereza Helánová šije oděvy i šátky s autorským potiskem

ZLÍN, okr. Zlín | Šicí stroj znala od dětství díky mamince, babičce i prababičce. Dnes navrhuje a šije oděvy od kabátů po spodní prádlo; mezi jejími zakázkami jsou šátky s autorským potiskem pro Masarykův onkologický ústav a organizaci Nebýt na to sama. Na své práci si nejvíc cení chvíle, kdy si člověk její oblečení oblékne a rád ho nosí.

Odkud pocházíš?
Veverská Bítýška.

Kde teď žiješ?
Zlín.
Další INSPIRÁTORY ze Zlína najdete zde, z Brna tady.

Co je na místě (v regionu), kde teď žiješ, nejlepší?
Na Zlínsku nejvíc oceňuji místní komunitu, která je coby pro studenta nesmírně otevřená a sdílná. Vždycky se tu dá narazit na lidi nadšené pro spolupráci nebo rozjezd nových projektů, což mi dává obrovský smysl.

Jakému řemeslu se věnuješ?
Šití oděvů, navrhování oděvů,

Popiš nám trochu více, co přesně děláš, vyrábíš, opravuješ nebo nabízíš.
Jako studentka se pořád učím a posouvám své řemeslo i tvorbu dál. Chci detailně rozumět technologii, abych každý nápad dokázala proměnit ve skutečnost vlastníma rukama, což mi dává neskutečnou svobodu.
Tvořím rozmanité oděvy od kabátů a bund až po spodní prádlo a stavím přitom na klasické krejčovině s osobním detailem. Mimo módu ráda zkouším i design šperků nebo doplňků do interiéru, protože mě obecně velmi baví objevovat nové věci a získávat další znalosti.

Jaká byla tvoje cesta k řemeslu? Byl to rodinný vzor, vyučení, náhoda, koníček, nebo postupná profesní změna?
U nás doma se šilo odjakživa. Šila mamka, babička i prababička, takže šicí stroj pro mě byl odmalinka úplně běžná věc a dlouho mě ani nenapadlo, že to v jiných rodinách mají jinak. V patnácti mě to pak přirozeně zatáhlo na střední do Brna na obor Design oděvu a bavilo mě to natolik, že ve stejném studiu pokračuji i teď ve Zlíně.

Pamatuješ si moment, kdy sis řekla, že tohle je práce, které se chceš věnovat naplno?
Nejintenzivněji to vnímám právě teď. Dlouho jsem to brala tak, že mě studium baví, ale až teď se k tomu přidaly opravdové ambice se tím jednou i živit. Živit se tím, co člověka baví, je podle mě největší výhra, i když s tím ruku v ruce přichází i větší zodpovědnost a tlak na to, aby všechno vyšlo podle mých představ.

Podnikáš sama, nebo máš tým, dílnu, provozovnu či firmu?
Tvořím zatím úplně sama. Netvrdím, že za sebou mám velkou firmu a vydělávám miliony, ale postupně se mi otevírají první příležitosti, jak si tvorbou něco málo přivydělat. Je to pro mě skvělá škola a každá taková zakázka mě posouvá dál.

Jak dlouho se řemeslu věnuješ a jak dlouho podnikáš?
Řemeslu se věnuji už od malička, kdy to celé začalo šitím jednoduchých kolových sukní a postupně přešlo k batůžkům nebo penálům. V patnácti letech jsem nastoupila na obor Design oděvu a i po osmi letech studia vidím, že se člověk učit nikdy nepřestává a pořád mě překvapují nové výzvy. Podnikám třetím rokem a jsem moc zvědavá, kam mě tyto zkušenosti zavedou dál.

Co bylo na začátku podnikání v řemesle nejtěžší?
Založení živnosti bylo vlastně to nejjednodušší. Zlom přišel ve chvíli, kdy se povinnosti začaly nabalovat a bylo náročné zorientovat se v tom, co všechno musím zařídit a kam co poslat. Z čistého "dělám to pro radost" se najednou stala administrativa, ve které se dodnes učím chodit.

Co ti na tvém řemesle dělá největší radost?
Největší odměnou je pro mě chvíle, kdy si někdo oblékne moje oblečení a rád ho nosí. Mám obrovskou radost, když člověk ocení pohodlí, promyšlené detaily i všechny výhody, které jsem do oděvu zapracovala. V tu chvíli mi celá ta práce dává ten největší smysl.

Na jakou zakázku, výrobek, realizaci nebo profesní úspěch jsi nejvíce hrdá?
Určitě na návrh a výrobu šátků s autorským potiskem pro Masarykův onkologický ústav a organizaci Nebýt na to sama. Byla to skvělá příležitost a vážím si toho, že mi dali takovou důvěru. Také velice ráda vzpomínám na zhotovení svatebních šatů, které jsem šila pro moji sestru. To pro mě byla velice osobní záležitost.

Co podle tebe odlišuje poctivou řemeslnou práci od té průměrné?
Rozhodně detaily. Oblečení je dneska všude neskutečně moc, ale poctivá řemeslná práce má v sobě osobní přístup a propracovanost. Poznáte to hlavně ve chvíli, kdy si ten kousek dáte na sebe, v tom, jak sedí, jak je příjemný a jak fungují všechny drobnosti, které na první pohled ani neuvidíte.

Jak se tvoje řemeslo za poslední roky změnilo? Přibyly nové technologie, materiály, postupy nebo očekávání zákazníků?
Svoje řemeslo nevnímám jako něco, co by se úplně měnilo, spíš se neustále vyvíjí. Pořád si dávám nové výzvy, ať už jde o práci s materiály, střihy, detaily nebo různé styly, a tak trochu skrze tvorbu poznávám sama sebe. Obrovskou výhodou pro mě aktuálně je, že stále studuji. Mám díky tomu přístup k technologiím, ke kterým bych se jinak jen tak nedostala, jako je třeba laser nebo 3D tisk.

Je něco, co lidé o tvém řemesle často netuší nebo podceňují?
Asi to, kolik času a energie stojí jediný kousek oblečení. Finální oblečení je jen viditelný výsledek na konci dlouhé cesty. Lidé už ale nevidí ty hodiny přemýšlení, probdělé noci a rozpíchané prsty, které za tím vším jsou. Je to spousta skryté práce, která zůstává pod povrchem.

Jaké má tvoje řemeslo podmínky tady v regionu? Je tu dost zákazníků, učňů, dodavatelů, spolupracovníků?
Podnikat v odvětví designu oděvu nebo krejčovství je vždy náročné a nemyslím si, že je to otázka regionu, ale obecné konkurence na trhu. Kolem sebe mám mnoho talentovaných a šikovných lidí, nevnímám je však jako hrozbu pro sebe, ale jako možnost společně růst a pomáhat si.

Dává podle tebe řemeslo mladým lidem dobrou životní perspektivu?
Určitě ano. Řemeslo je podle mě důležité v každé době, bez ohledu na generaci. Každý v sobě máme touhu tvořit, vyjadřovat se a něco po sobě zanechat. A právě tvorba je skvělý způsob, jak zůstat v reálním světě, učíte se nové věci a pod rukama vám vzniká něco hmotného. Perspektiva ale podle mě nezáleží na době, vždycky je to o samotném člověku, jak se k tomu postaví a co vlastně chce.

Co bys dělala, kdybys nedělala svoje řemeslo?
Asi bych byla kuchařkou nebo pekařkou. I když mi vaření vlastně moc nejde a spíš mě prostě baví. Dokážu si představit, že bych měla svůj malý podnik. Měla bych tam studenou kuchyni a dělala ty nejlepší obložené chleby v okolí. A taky bych tam prodávala studenou točenou Kofolu.

Jaký bys byla kousek oblečení, kdybys byla kousek oblečení?
Ponožky.

Kde tě můžeme sledovat?
Web: terezahelanova.myportfolio.com, Instagram: tereza_helanova.

Kamil Kavka