TACHOV | Zelí, mouka, kmín a smysl pro detail: Jak Libuše Pažoutová změnila chuť západních Čech

KRASÍKOV, okr. Tachov | Na Dvoře Krasíkov v západních Čechách to žije. V penzionu se střídají hosté, v krámku se nabízejí lokální produkty a z výrobny se šíří vůně čerstvě upečených dobrot. Tady Libuše Pažoutová Sittová a její tým pečou zelňáky, které získaly ocenění Regionální potravina roku 2024 v Plzeňském kraji. Nezůstává ale jen u nich – domácí listové těsto a další lahůdky míří spolu s pojízdnou prodejnou na plzeňské farmářské trhy, kde mizí z pultů rychlostí blesku.

Vše začalo s myšlenkou malého bistra
Příběh Dvora Krasíkov začíná nečekaně. Když Libušin otec v roce 2005 koupil rozpadající se statek, nešlo o ambiciózní plán, ale o snahu zachránit místo před zkázou. "Chtěl, aby z toho nebyly jen ruiny. Začínal tu s chovem několika zvířat a vymýšlel, jak tomu tady vdechnout život," vzpomíná Libuše Pažoutová Sittová, která se k otcově vizi přidala o pár let později. "Já jsem sem přišla po vyhoření z předchozí práce. Říkám si teď Ferda Mravenec – práce všeho druhu," směje se.

Začala s myšlenkou malého bistra, kde by mohla uplatnit svou vášeň pro gastronomii. "Jenže bistro se změnilo v penzion, výrobnu a krámek," popisuje s nadhledem. "Nic z toho by nefungovalo bez mé rodiny a skvělého týmu lidí. Jsme v tom všichni spolu," doplňuje Libuše. Ta dnes na Dvoře Krasíkov dělá všechno, co je potřeba, od organizace až po samotnou výrobu. "Lítám tady jako hadr na holi, ale jsem šťastná. Mohla bych dělat kariéru v korporátu, ale tohle mi dává větší smysl. Když vidím, jak spokojení zákazníci odcházejí, cítím, že dělám něco, co má hodnotu," dodává s pokorou.

V areálu pod hlavičkou Dvůr Krasíkov provozuje každý člen rodiny samostatně svou činnost: "Tatínek se věnuje sýrařině, bratr vede dřevovýrobu, maminka se stará o účetnictví a manžel má pod palcem zámečnickou dílnu. Každý nese svou odpovědnost, svůj závazek, svá pro a proti, ale nad tím vším stojí jeden spojující prvek, že areál díky vší této aktivitě snad jednou znovu povstane z ruin a bude znovu schopen finančně i provozně udržitelného života," dodává Libuše.

Síla je v dobrých surovinách
Jedním z jejích produktů, který si získal srdce zákazníků i odborné poroty Regionální potraviny, jsou zelňáky – nenápadná pochoutka, která má ale schopnost vyvolat závislost. Recept na ně Libuše objevila během své životní etapy v jižních Čechách. "Seznámila mě s nimi kamarádka Ivanka, která je pekla pro hosty své kavárny. Tehdy jsem si řekla, že tenhle recept má potenciál. Stačilo si jej upravit tak, aby nám technologicky seděl," vysvětluje Libuše s tím, že jí na zelňácích učarovala jejich jednoduchost. "Síla je v dobrých surovinách. Stačí zelí, mouka, olej a kmín. A taky zápal do práce. Když je tady s láskou upečeme, lidé nám na trzích říkají, že nás nemají rádi, protože nikdy nemůžou odejít jenom s jedním balíčkem. Vždycky si berou alespoň jeden navíc, který sní po cestě domů," směje se Libuše.

"Z ocenění jsme měli obrovskou radost. Je to hlavně i díky holkám z výrobny, které se na tom všem podílejí," říká Libuše. "A přineslo to nové možnosti. Díky ocenění jsme dostali možnost napéct naše zelňáky pro recepci po udílení státních vyznamenání na Pražském hradě, zvýšil se nám odbyt a navázali jsme spolupráci s dalšími lokálními podniky. Jako první volali krátce po skončení soutěže ze Šumavské mlékárny a teď naše zelňáky už několik měsíců úspěšně nabízí ve svém obchodě," pochvaluje si.

Že se zde vše točí kolem regionálních surovin, dokládá fakt, že se Libuše snaží zajistit co nejužší propojení s místními výrobci. "Zelí máme od Lobkowiczů z Křimic, mouku od lokálních dodavatelů. Chceme, aby naše produkty byly nejen autentické, ale také férové vůči zákazníkům," říká Libuše.

Nejen zelňáky, ale také sirupy
Výrobna Dvora Krasíkov má i své každodenní návštěvníky – kozla a kozy, kteří netrpělivě čekají za oknem a loudí chleba. "Vždycky upečeme jeden bochník pro sebe a jeden pro ně. Ráno je pozdravíme a pak se jde pracovat," směje se Libuše.

Vedle oceněných zelňáků stojí za to ochutnat také domácí listové těsto. "Hlavní je nešetřit máslem. V tom je to kouzlo chuti," vysvětluje Libuše. Z těsta vznikají slané vrtáky plněné šunkou a sýrem nebo kombinací čerstvého sýra, sušených rajčat a bylinek. Na sladko pak štrúdl nebo křehké lodičky.

A když zrovna nepečou, věnují se tu přípravě domácích sirupů. "Nejlepší je zázvorový – ten vás vždycky postaví na nohy," tvrdí Libuše. Výjimečné jsou také sirupy z damašských růží, které Libuše sama pěstuje. "Stačí přidat pár kapek do vody nebo čaje a máte skvělý nápoj," uzavírá s úsměvem.

Libuše PAŽOUTOVÁ | Dvůr Krasíkov | libuse.sittova@seznam.cz

Text a foto (zdroj): Regionální potravina