HRADEC KRÁLOVÉ | Petr Chroustovský je kreativec propojující umění s technologiemi. Jeho tvorba míří na světové festivaly, kde bývá úspěšná.

HRADEC KRÁLOVÉ okr. Hradec Králové | Petr Chroustovský je pro nás multitvůrce. Je grafik, režisér, vizuální umělec a digitální tvůrce, který ve své práci propojuje film, hudbu, grafický design, science fiction a celkově nové technologie. Ve svém kreativním studiu d3arts.cz vytváří mimo jiné animace, 3D projekty, videoklipy nebo experimentální filmy. Jeho tvorba se přitom dostala na festivaly v Barceloně, Chicagu, Tokiu, San Francisku nebo Vídni a získala desítky výběrů, nominací i ocenění.

Petr tolik skloňovanou umělou inteligenci vůbec nevnímá jako náhradu lidské kreativity, ale jako další nástroj, podobně jako kameru nebo štětec. V Hradci Králové, který mu náramně vyhovuje, třeba založil Playlist Film Festival zaměřený na AI filmy, animaci, sci-fi a experimentální tvorbu. Vypráví, proč se nebojí spojovat zdánlivě vzdálené světy, co ho na technologiích skutečně fascinuje a proč podle něj nemusíte čekat, až vám někdo dá povolení začít tvořit.

Odkud pocházíš?
Jihlava. Tohle město formovalo moje poměrně bouřlivé dospívání. Časem jsem ale zjistil, že je mi trochu "těsný", jak říkám. Moc si vážím lidí, který mi tam dali šanci a díky těmhle příležitostem, jsem zjistil, že se musím posunout jinam, jestli chci uspět. Nicméně se sem rád vracím za rodinou a kamarády a kolikrát žasnu, jak moc se změnilo k lepšímu.

Kde teď žiješ?
Hradec Králové. Tady jsem studoval Kybernu, moji vlastně od dětství vytouženou střední školu, kterou jsem si na základce zakrožkoval v bulletinu středních škol, ale kterou jsme si tenkrát nemohli dovolit. Takže mám vystudovanou Mechatroniku – tedy technické vzdělání a potom co jesem prošel svou pracovná odyseou, jsem začal pracovat ve společnosti Patrol, jako elektromechanik a celá naše rodinná situace se změnila… Nakonec mi zaměstnavatel umožnil studovat při zaměstnání a můj táta mě podpořil se školným. Díky téhle práci jsem doslova projezdil celou republiku a získal tak nějak povědomí co mi tahle republika může nabídnout. Hradec mě ale uchvátil svým modernistickým stylem i příjemnou atmosférou velmi silně a mentalita Hradečáků mi byla tak blízká, že jsem si už tehdy řekl, že tady chci žít. K tomu, že mám teď krásnou rodinu a slibnou kariéru vedla ještě dost klikatá a náročná cesta, plná lidského hemžení, ale to by bylo na opravdu dlouhé povídání. Dobrý je taky říct, že tam kde žiju je opravdu skvělá komunita, čehož si neskutečně vážím. V takovém prostředí se opravdu dobře funguje.
Další INSPIRÁTORY z Jihlavska najdeš zde, z Královehradecka tady.

Co je na místě (v regionu), kde teď žiješ, nejlepší?
Na Hradci Králové mám rád, že je dostatečně velký na to, aby zde existoval kulturní a kreativní život, který mi na můj vkus vyhovuje, ale zároveň zůstává přehledným a příjemným městem pro každodenní život. Nabízí zajímavou architekturu, kulturní instituce, skvělé osobnosti, kina, divadla, festivaly i veřejný prostor, ve kterém mohou vznikat nové projekty.
Důležité pro mě je také to, že zde člověk může vytvořit něco vlastního a postupně kolem toho vybudovat komunitu. Právě v Hradci jsem realizoval řadu svých výtvarných, filmových a audiovizuálních projektů. Důležité pro mě je také to, že zde člověk může vytvořit něco vlastního a postupně kolem toho vybudovat komunitu. Právě v Hradci jsem realizoval řadu svých výtvarných, filmových a audiovizuálních projektů. Některé nyní realizuji s přímou podporou města. Mám radost, že tenhle systém skutečně funguje a dává šanci schopným lidem i bez známostí, protekce nebo zákulisních vazeb. Člověk může jednoduše předložit svůj projekt, úředníci ho posoudí podle jeho kvality a dobrý nápad tak může dostat podporu bez ohledu na to, kdo za ním stojí. Je příjemné vidět, že i obyčejný člověk může v otevřeném a transparentním systému uspět.

Co je tvůj obor - umělecký směr?
Na Kyberně jsem vystudoval to, čemu jsem se chtěl věnovat celý život, takže nějdřív jsem si udělal počítačovou grafiku s maturitou a po pár letech dál jsem absolvoval Počítačová umění a design pod vedením Pavla Trnky. Celý život jsem se i sám vzdělával a dělám to doteď, protože doba je tak turbulentní, že nejde jink. Tedy mými obory jsou grafický design, digitální umění, experimentální film, AI film, audiovizuální tvorba, hudební videoklipy a multimediální projekty. Z těch technických se ještě věnuji 3D tisku, tvoření instalací na základě technologií Arduino a Raspberry Pi a podobně. Naposled jsme třeba udělali s Petrem Vyšohlídem a jeho skupinou Victory Nox Art Division multimediální výstavu v historickém kostele Svatého Mikuláše, nebo s Ondrou Martincem z Moving Pictures v Muzeu Východních Čech – Ráj Králové, to byl opravdu monstrozní videomapng a interaktivní výstava. Taky jsem členem Homo Digitalis 3.2.1 s Petrem Marešem a Martinou Jurčekovou se kterým jsme udělali opravdu slušnou řadu Tyhle akce probíhaly v rámci. A taky bych chtěl říct, že moc děkuju Lubošovi Špačkovi a Martinu Bílkovi z Best-netu a Best-Hostingu, kde jsem pracoval jako správce sítě a kde jsem toho opravdu hodně naučil a tenhle job mi pomohl překonat propast při zakládání rodiny i profesního switche zpátky k umění. Tyhle chlapi si se mnou taky užili svoje. Naposled jsem pak účinkoval na Play the Game s CyberSail v rámci Rock for People, kde jsem učil jak vytvářet hudbu s AI.

Rozepiš se trochu více o tom, co děláš?
Jsem grafik, režisér, vizuální umělec a digitální tvůrce. Založil jsem kreativní studio d3arts.cz, prostřednictvím kterého se věnuji grafickému designu, webdesignu, brandingu, animaci, filmu, 3D tvorbě, hernímu vývoji a experimentování s novými technologiemi a taky v rámci tohoto projektu provozuji eshop s technologiem .
Ve své autorské tvorbě pak propojuji výtvarné umění, film, hudbu, science fiction, cyberpunk a generativní umělou inteligenci. AI pro mě není náhradou lidské kreativity, ale dalším nástrojem, podobně jako kamera, štětec, počítač nebo hudební nástroj. Zajímá mě především to, jak pomocí nových technologií vytvořit osobitý příběh, atmosféru a svébytný vizuální svět.
Mezi mé projekty patří například experimentální dokument Jednoletá zahrada, adventurní hra Dark Disharmony, dětský filmový projekt Bubola a vesmírná cesta, experimentální filmy Modlitba hyperfantazie a Liturgie emergence, sci-fi komedie Chuťovej kanál nebo film HyperBosch: The Garden Reanimated, který oživuje obraz Zahrada pozemských rozkoší Hieronyma Bosche.
Rozvíjím také synthwaveový audiovizuální projekt Secrets of Kandahar, ve kterém propojuji elektronickou hudbu, filmové vyprávění a rozsáhlý futuristický svět. Jeho součástí jsou například videoklipy Saucers, Parallax, Broken Heart, Dreams a Cosmic Dance.

Jakých úspěchů jsi dosáhl a máme o nich napsat, protože by mohly inspirovat další?
Za důležitý úspěch považuji už to, že se mi podařilo dlouhodobě rozvíjet vlastní autorskou tvorbu a dotahovat projekty od prvního nápadu až po jejich veřejnou prezentaci.
Moje filmy a hudební videoklipy získaly desítky mezinárodních festivalových výběrů, nominací, finálových umístění a ocenění. Byly prezentovány například na festivalech v Barceloně, Chicagu, New Jersey, San Francisku, Tokiu, Vídni, Mexiku, Madridu a dalších městech.
Videoklip Parallax byl nominován na festivalu Love & Hope International Film Festival v Barceloně a získal ocenění Best Micro Short na New Jersey International Short Festival. Do Barcelony se chystám zase v říjnu, kde je na Best Music Video nominován můj novější klip Dreams. Letos se tam sejdou opravdu výrazná česká jména jako třeba Rudolf Merkner s novou komedií Milion, kde hraje Jiří Lábus a ten tam soutěží v kategorii Best Actor. Ocenění získaly také projekty Saucers, Cosmic Dance, Dreams, Chuťovej kanál a HyperBosch: The Garden Reanimated.
V minulosti jsem zvítězil také v celostátní fotografické soutěži Canon 2008. Vytvořil jsem vlastní počítačovou hru Dark Disharmony, realizoval výstavy, audiovizuální instalace a regionální kulturní projekty.
V Hradci Králové jsem založil Playlist Film Festival, zaměřený na krátké AI filmy, animaci, science fiction, hudební videoklipy a experimentální tvorbu. Smyslem festivalu je ukázat, že umělá inteligence nemusí produkovat pouze rychlý internetový obsah, ale může se stát součástí skutečné autorské filmové tvorby. A nedávno jsem vydal i druhý software Replica 11 – nástroj Script to Speech, který převede váš scénář na mluvené slovo.
Rád bych svým příběhem ukázal, že i jednotlivec nebo malé nezávislé studio může vytvářet projekty, které se dostanou k mezinárodnímu publiku. Člověk nemusí čekat, až ho někdo objeví nebo mu dá povolení tvořit. Důležité je začít, učit se a projekty dokončovat.

Co všechno obnáší být ve tvém oboru opravdově úspěšný?
Nestačí mít pouze dobrý nápad. Člověk se musí neustále učit, sledovat vývoj technologií, zvládat řadu různých profesí a zároveň si uchovat vlastní rukopis.
U nezávislé audiovizuální tvorby často jeden člověk zastává roli scenáristy, režiséra, grafika, animátora, střihače, zvukaře, producenta i člověka, který se stará o propagaci a festivalovou distribuci. Je potřeba zvládnout technickou stránku, ale nenechat se technologií ovládat. Nástroje se rychle mění, zatímco dobrý nápad, příběh a emoce zůstávají.
Úspěch podle mě znamená především vytrvalost. Dokončit projekt bývá mnohem těžší než ho začít. Je potřeba přijmout chyby, kritiku, neúspěšné festivalové přihlášky i chvíle, kdy se práce finančně nebo časově nevyplácí. Skutečný úspěch je vytvořit něco, za čím si člověk může stát a co dokáže oslovit také někoho dalšího. Stále ale platí, že úspěch přichází po dlouhý namáhavý a nudný práci, kterou nikdo nevidí. Dnes to platí s tím, že člověk taky musí být vidět, což bývá nejen časově náročné, ale také drahé. Bez peněz a odvahy jít do značného rizika to prostě nejde taktéž. Jeden si musí připravit na pořádný hate. Lidi jsou dneska opravdu sprostí a vysloveně se nebojí někoho urazit třeba na sociálních sítích. Na tyhle emoce se musí každý tvůrce a AI tvůrce připravit dvojnásob a jít odvážně cestou od které se ho publikum občas snaží zrazovat. Proto jsem rád i za tento článek.

Kde pro svoji práci čerpáš inspiraci?
Inspiraci čerpám z výtvarného umění, filmu, elektronické hudby, science fiction, cyberpunku, surrealismu, historie technologií a z témat spojených s kybernetikou, transhumanismem a vztahem člověka ke strojům.
Zajímají mě také stará výtvarná díla, symbolika a možnost interpretovat je současným filmovým jazykem. Příkladem je projekt HyperBosch, inspirovaný Hieronymem Boschem. Stejně důležitá je pro mě ale obyčejná každodennost, lidská nedokonalost, černý humor a absurdní situace vznikající při střetu člověka s technologiemi.
Často mě inspiruje i samotný pracovní proces. Nová technologie nebo nečekaná chyba někdy otevře cestu k nápadu, který bych klasickým způsobem nevymyslel.

Jaké máš další umělecké ambice?
Chci dál rozvíjet vlastní filmový jazyk na pomezí výtvarného umění, hudby, science fiction a generativní umělé inteligence. Rád bych vytvořil delší a dramaturgicky náročnější filmové projekty, které nebudou stát pouze na vizuálním efektu, ale především na příběhu, atmosféře a myšlence.
Chci pokračovat v projektu Secrets of Kandahar a rozšiřovat jeho hudební a filmový svět. Další ambicí je rozvoj Playlist Film Festivalu v Hradci Králové, zapojení dalších českých i zahraničních autorů a vytvoření místa, kde se mohou potkávat tvůrci, diváci a lidé se zájmem o budoucnost audiovizuální tvorby.
Zajímá mě také propojování filmu s fyzickým prostorem, projekcemi, interaktivními instalacemi a kulturními akcemi. Nechci zůstat pouze u obsahu sledovaného na obrazovce telefonu.

Jaké podmínky mají kreativci tady v regionu?
Všichni stejné. Když je člověk šikovný a vyniká, ostatní si ho prostě všimnou. Hradec Králové má kvalitní kulturní zázemí, zajímavou architekturu, školy, divadla, galerie, kina a množství kulturních akcí. Výhodou je také velikost města – lidé se mohou poměrně snadno poznat, propojit a začít spolupracovat.
Současně ale podle mě chybí více dostupných prostorů pro nezávislou tvorbu, experimentální projekty, malé festivaly, dílny a mezioborová setkávání. Začínající kreativci často potřebují nejen finance, ale také praktickou pomoc, kontakty, technické vybavení a možnost ukázat svou práci veřejnosti.
Region má velký potenciál. A je dobře, že modernistický duch města se nebojí propojovat kulturu, vzdělávání, nové technologie a místní komunitu, a nebát se ani tvorby, která není na první pohled tradiční.

Proč propojuješ umění právě s technologiemi a umělou inteligencí?
Technologie mě zajímaly už od dětství. Vystudoval jsem mechatroniku a později počítačové umění a design, takže propojení technického a výtvarného světa je pro mě přirozené.
Na technologiích mě nezajímá pouze to, co umějí, ale především to, co dělají s člověkem, společností a naším vnímáním reality. Umělá inteligence může být užitečný nástroj, ale zároveň nastavuje člověku zvláštní zrcadlo. Ukazuje naše sny, obavy, předsudky i touhu vytvářet nové světy. Právě toto napětí je pro mě silným uměleckým tématem.

Kde tě můžeme sledovat?
Web: d3arts.cz, Facebook: d3arts.cz, Instagram: d3arts.cz.

Kamil Kavka