JABLONEC NAD NISOU | Zemědělství s lidskou tváří: statek, který naše svůj rytmus

HUNTÍŘOV, okr. Jablonec nad Nisou | Na Statku u Macháčků se věci nedějí proto, že "se to tak dělá", ale proto, že dávají smysl. Půdě, krajině, zvířatům i lidem. Petr a Jana Macháčkovi tu již mnoho let budují hospodářství, které stojí na vztahu k přírodě, pokoře k tomu, co každý rok přinese, a radosti z práce, jež je sice fyzicky náročná, ale hluboce naplňující.

Sen, který začal v hlíně 
"Už od vysoké školy, možná i dříve, byl můj sen hospodařit a živit se tím, co mi vyroste pod rukama," říká Petr Macháček. Začátky statku v roce 2010 byly pozvolné, bez velkých plánů a bez tlaku na výkon. O to víc byly zakořeněné v půdě a v představě, že zemědělství může fungovat jinak – pestře, šetrně a lokálně.

Statek u Macháčků je dnes místem, kde se potkává ekologické smýšlení, respekt ke krajině a komunitní rozměr hospodaření. Od samotného začátku staví na komunitou podporovaném zemědělství (KPZ) a dodávkách zeleniny a ovoce v bedýnkách. "Pestrost a vztah k přírodě, půdě i krajině – to je asi to, co nás vystihuje nejvíc," doplňuje Jana Macháčková.

Ocenění, které dává směr
V roce 2023 Macháčkovi potěšilo ocenění jejich česneku značkou Regionální potravina, v roce 2025 slavila na stejném poli úspěch místní vejce. Výhra v soutěži zde však nefunguje jako cíl, ale spíše jako potvrzení cesty, kterou se statek dlouhodobě ubírá. Přináší větší pozornost, nové zákazníky a prostor mluvit o věcech, které Macháčkovi považují za důležité, například o lokálnosti nebo ekologickém přístupu.

Kroky, které formovaly dnešní statek
Každý statek je živý organismus a tento není výjimkou – v průběhu let se přirozeně vyvíjel. Významným milníkem byla postupná stavba tří foliovníků v letech 2018–2023, které umožnily rozšířit sortiment pěstované zeleniny. Další proměnu přinesla Jana se svým Jizerským kvítím – pěstování květin přidalo statku novou barvu, vůni i energii.

Ne všechny cesty ale vedly dál. Období pěstování a mletí bio mouky s rakouským mlýnem bylo nakonec kvůli náročnosti opuštěno. I to je součást příběhu – umět si přiznat hranice a vrátit se k tomu, co funguje.

Zásadní kapitolou posledních let je chov slepic. V roce 2024 se statek vydal novým směrem a začal ve větším chovat slepice, jejichž vejce dnes míří nejen k zákazníkům, ale i do restaurací. Do budoucna mají Macháčkovi jasnou vizi: stěhování slepic po agrolesnické pastvině, čistý chov a regenerativní pastvu.

Když práce stojí na lidech
Za statkem nestojí anonymní tým, ale konkrétní lidé a vztahy. Největší oporou jsou Petrovi rodiče, kteří pomáhají každý den s tím, co je zrovna potřeba. Důležitou roli hrají také sezonní brigádníci, studenti Farmářské školy i lidé, kteří pomáhají s věcmi, na které po celodenní práci na poli nezbývá energie.

Každý člen týmu zde má své místo a nezastupitelnou úlohu "Třeba bez Lucie bychom se ztratili ve webu, v reklamě a ve všem, co souvisí s prací na počítači," směje se Jana. Statku výrazně pomáhá i Káťa – konkrétně s plánováním a financemi. Právě administrativa a papírování patří k částem práce, do kterých se Macháčkovi pouštějí s nejmenší chutí a rádi je delegují.

Radost z hlíny jako způsob realizace
Jejich odpovědi na otázku, co mají na své práci nejraději, mluví za vše. "Bio pěstování, setí, sklizeň… a obecně všechno kolem pěstování," říká Petr. Jana to má podobně: "Nejraději mám ruce v hlíně, okopávám a pleji záhonky s květinami, vážu kvítí, sklízím zeleninu a připravuji bedýnky. A vařím – z našich produktů."

Produkty statku Macháčkovi nijak nehierarchizují. "Nemáme oblíbené produkty, všechno je k sežrání," říkají s nadhledem. Čísla se u nich navíc mění s každou sezonou – přibližně 1–2 tuny česneku ročně, zelenina podle roku a vajíčka… "to záleží, jak holky snesou," smějí se. Denně je to zhruba 250 vajec.

Chuť, lokálnost a důvěra
Na statku se stále odehrávají malé příběhy – veselé i náročné. Od komických situací se sběrem vajec, kdy jako dopravní prostředek slouží starý kočárek Liberta v těžkém terénu, až po vzpomínku na ochutnávku oceněného česneku, který si někteří lidé spletli se sýrem.

Zákazníci Statku u Macháčků vědí, proč přicházejí. Táhne je chuť, lokálnost a způsob hospodaření. U vajec pak jasně rozhoduje fakt, že slepice jsou na pastvě. Produkty lze koupit přímo na statku při nedělním prodeji v sezoně, prostřednictvím KPZ bedýnek na odběrných místech, dodávají se i do restaurací, jako jsou DOK, Hrnec či Petřín. Když je jich dostatek, můžete na ně narazit i na jiných místech v Jablonci či Liberci.

Přání do dalších sezon
Plány Macháčkových nejsou o růstu za každou cenu. Jejich největším přáním je "ustát sezonu ve větším klidu a radosti", mít čas na odpočinek a doplnění sil. Praktickým krokem má být druhý kurník, který by práci zjednodušil, a ideálně i další pomocné ruce na sezonu.

Příběh statku ukazuje, že skutečná hodnota zemědělství neleží jen v produkci, ale v přístupu. V každém záhonku, každém vejci i každé bedýnce se odráží vztah k místu, lidem a krajině. A právě takové příběhy stojí za to vyprávět – i číst.

Text a foto (zdroj): Regionální potravina