JIHLAVA | Z Jihlavy až na JAMU: Dva mladí hudebníci proměnili talent v úspěch

JIHLAVA, okr. Jihlava | Dva studenti Základní umělecké školy v Jihlavě dosáhli mimořádného úspěchu – byli přijati na prestižní Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Jaká byla jejich hudební cesta, co je motivuje a kam chtějí směřovat dál? O své zkušenosti se podělili Jan Molva a Matyáš Misař.

Jak dlouho se hudbě věnujete a kdo vás k ní přivedl?

Jan Molva: Mám pět sourozenců a každý hraje na nějaký hudební nástroj. Já jsem začal ve čtyřech a půl letech docházet na soukromé lekce k paní učitelce Fišerové. Zhruba do dvanácti let jsem trénoval se svojí mamkou a měl jsem různá období, kdy mě to bavilo více a kdy méně. Ale pak se to zlomilo a začal jsem cvičit už sám, protož jsem prostě chtěl.

Matyáš Misař: Já jsem také z hudební rodiny. Tatínek hraje na varhany a maminka zpívá. Hned v první třídě jsem proto začal navštěvovat Základní uměleckou školu Jihlava. Chodil jsem nejprve do přípravky a od druhé třídy jsem začal hrát na flétničku u pana učitele Waltera Hofbauera, na což rád vzpomínám. Ve čtvrté třídě jsem pak začal s baskřídlovkou u pana učitele – současného ředitele ZUŠ Jihlava – Jana Noska. Později jsem zkusil tubu. No a u ní už jsem zůstal.

Co je u hry na hudební nástroje pro vás to nejtěžší?

Matyáš Misař: U tuby určitě váha (smích), má zhruba deset kilo. Přestože většinou u hry sedím, pronese se. Jinak je obtížné správné vedení dechu do nástroje.

Jan Molva: Na klavíru je náročné vyčnívat. Hraje na něj totiž – jak se říká - každý druhý. Je tedy i více lidí, kteří na klavír hrají už na vysoké úrovni a konkurence je tak veliká. Co se týká hry samotné, nejtěžší je si uhlídat jednotlivé melodické linky. Tím, že se na klavír hraje deseti prsty, je jich tam více, než třeba u dechových nástrojů. Sám mám to porovnání, protože hraji ještě na trubku.

Jaké skladby hrajete nejraději?

Jan Molva: Poslední dobou mám hodně rád Kapustina, který míchá klasickou hudbu s jazzem. To mě moc baví.

Matyáš Misař: Mě baví tak nějak vše, ale spíš inklinuji k moderním skladbám. Ve volném čase hraju rád i dechovku.

Jak často hru na hudební nástroj trénujete?

Matyáš Misař: Každý den.

Jan Molva: Jak kdy. Když jsem se připravoval na přijímací zkoušky, cvičil jsem každý den, a to jen díky tomu, že mi to umožnila škola, kam chodím – Gymnázium Jihlava. Měl jsem individuální studijní plán, za což jsem jim vděčný.

Tím se dostáváme k tomu, proč tento rozhovor vlastně děláme. Vám oběma se podařila neskutečná věc, a to dostat se na prestižní Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU). Čekali jste, že to vyjde?

Jan Molva: Já jsem to bral spíš jako zkušenost, výzvu, s tím, že to jdu zkusit a ukázat, co jsem se na ZUŠ v Jihlavě naučil.

Matyáš Misař: Já jsem po maturitě nastoupil na Vysokou školu Báňskou v Ostravě, ze které jsem záhy odešel, neboť jsem se zmýlil v oboru. Takže jsem měl trošku nůž na krku (smích). Věděl jsem, že se musím dostat jinam. Naštěstí to vyšlo právě na JAMU.

Kde se vidíte v budoucnu?

Matyáš Misař: Já bych rád hrál v orchestru nebo komorním uskupení a zároveň učil, třeba tady na naší Základní umělecké škole v Jihlavě.

Jan Molva: Upřímně nevím. Ještě jsem nad tím tolik nepřemýšlel. Klavír není v orchestrech bohužel běžný, takže tam to uplatnění není. Ale rád bych vystupoval třeba se svojí sestrou Hanou, která hraje mimo jiné i na lesní roh.

Máte nějaký hudební vzor?

Jan Molva: Mým hudebním vzorem je děda, který hrál na klarinet a saxofon. Zároveň také zpíval ve sborech Melodie a Campanula nebo v chrámovém sboru s otcem Bohdanem Srokou. Dostal se k premiérování dnes už známých skladeb, ať už od Petra Ebena nebo Jana Hanuše, což jsou velmi silné moderní duchovní skladby.

Matyáš Misař: Mým úplně prvním vzorem byl otec Christian, který měl tubu ve skříni a kdykoliv jsme za ním přijeli na návštěvu, tak mě na ni nechal troubit. Už tehdy jsem tušil, že na tubu jednou chci hrát.

Na co jste za dobu své hudební cesty pyšní?

Matyáš Misař: Jsem hrdý na to, že jsem se loni stal absolutním vítězem ústředního kola žesťových nástrojů ve hře na tubu.

Jan Molva: Před třemi lety jsem hrál v klavírním triu se Štěpánkou Petrovou (flétna) a Zuzkou Dubovou (violoncello). Stali jsme se absolutními vítězi ústředního kola soutěže základních uměleckých škol ve Františkových Lázních a loni jsme se se sestrou Hankou stali absolutními vítězi ve čtyřruční hře na klavír Antonín Dvořák mladým.

Text a foto (zdroj): město Jihlava, Lucie Maxová