BLANSKO | Pavel Ondráček propojuje praxi z terénu na záchrance s výukou na zdravotnické škole

BLANSKO, okr. Blansko | Jaké to je vrátit se po letech záchranářské praxe zpět do školy – tentokrát jako učitel? Záchranář Pavel Ondráček sází na autenticitu a otevřenost, v jeho výuce převažuje důraz na praktickou stránku věci. Studentky a studenty připravuje na skutečné situace, do kterých se ve službách v českém zdravotnictví budou dostávat.
V rozhovoru sympaticky zmiňuje, jakou radost mu dělá práce s mladými lidmi, v jejichž schopnosti do budoucna hodně věří.

Odkud pocházíš?
Brno.

Kde teď žiješ?
Blansko.
Další INSPIRÁTORY z Brněnska najdete zde, z Blanenska tady.

Co je na místě (v regionu), kde teď žiješ, nejlepší?
Příroda, blízkost brněnské aglomerace, relativní klid venkova.

Jak se jmenuje škola, na které učíš?
Vyšší odborná škola zdravotnická Brno.

Jaké předměty vyučuješ?
Filozofie, právo, odborné předměty (první pomoc).

Rozepiš se trochu více o vaší škole, v čem jste podle tebe dobří a co se vám daří?
Jsme škola zaměřená na praktické zdravotnické vzdělávání v oborech Diplomované všeobecné a dětské sestry. Ve škole studují studentky a studenti z celého Jihomoravského kraje. Naši absolventi mají velmi dobrou pověst a prakticky všichni se ihned uplatní v praxí.

Popiš svoji cestu, jak jsi se ke své stávající profesi učitelování dostal?
Jsem absolventem této školy. Zdravotnický záchranář. První pomoc jsem vlastně učil pořád někde. Po dvaceti letech praxe v terénu jsem si rozšířil a prohloubil kvalifikaci a vrátil se, jak se říká, na místo činu. Učím na část úvazku. Hlavní pracovní poměr mám stále na záchranné službě.

Co zajímavého nám řekneš o svých učebních postupech a receptech na spokojené studenty, tj. co ti ve třídě funguje?
Jsem pro praktickou výuku. Modelové situace, simulace. Důležité je být naprosto upřímný a jednat se studenty jako rovný s rovným. Na naší škole už to nejsou děti. Všichni jsou plnoletí. Ocení to.

V čem jsou dnešní děcka (studenti) opravdu skvělí?
Vidím v nich naději. Přes všechno, co nese doba jsou usměvaví, většinou přátelští a k mé osobě se chovají s velkým respektem a úctou. To mi dává důvod k optimismu.

Co tě na tvém snažení baví ze všeho nejvíc a jaké máš další pedagogické ambice?
Baví mne zkoušet nové věci, jiné postupy, směřovat své předměty k praktickým dovednostem (i když v právu se to obtížně měří), dodržet rámcový vzdělávací plán, ale dát mu aktuální význam. Sledovat reakce studentů. V současné době chci dokončit kurz Zážitkové pedagogiky v Praze a proměnit předmět První pomoc podle této metody. Pak bych se rád věnoval rozvoji terciárního vzdělávání na naší škole. Teď vyšší odborné školy přechází pod tento systém. Ještě jsem se k tomu nedostal, ale to je opravdu cíl, výzva pro mne.

Jak vidíš budoucnost českého vzdělávání, co jsou jeho příští výzvy?
Vidím ji dobře. V mládí je vždycky naděje. Bude to v pořádku. Jistě, výzvy. Ale každá doba má své vlastní. Přechod od císařství k republice, protektorát, socialismus, devadesátky, inkluze, uprchlíci, nepříznivé demokratické předpovědi. Pořád něco. Ale to je v pořádku. Je to přirozeně a zvládneme to.

Zmiň jednu věc, kterou bys v českém školství okamžitě změnil, kdybys byl ministrem školství.
Ministr má jen málo možností něco opravdu "okamžitě " změnit. Ale myslím že financování nepedagogických pracovníků se dá jistě vyřešit lépe a rychle.

Kde/jak pro svoji práci čerpáš inspiraci?
Všude kolem sebe V terénu mezi pacienty, v rodině (3 děti), od kolegů ve škole, ze zpětné vazby od studentů…

Známkování nebo slovní hodnocení?
Známkování.

Co bys dělal, kdybys nebyl učitel?
Stále záchranáře. Možná vojáka, dříve...

Co jsou tvé radosti (zájmy a koníčky) po práci?
Cestování, gastronomie, hudba, zahrada.

Chceš něco lidem ve tvém REGIONU vzkázat?
Ať neztrácí naději a optimismus. Není vše tak zlé, jak to vypadá ve zprávách.

Kde můžeme sledovat tvoji školu?
Web: voszbrno.cz.

Kamil Kavka